Rogersovská psychoterapie

Jedním z významných motivačních faktorů u člověka je prodle Carla Rogerse aktualizační tendence. Tato tendence zahrnuje kromě uspokojování fyziologických potřeb snahu o duchovní růst, o rozvíjení vztahu k lidem, o vlastní zdokonolování. Poskytneme-li mu příznivé podmínky, jaké vytváří chápající nemanipulující atmosféra a bezpodmínečné přijímání, bude se vlivem svých vnitřních sil znovu rozvíjet kladným, zdravím směrem. Úkolem terapie je uvolnit cestu existujícím možnostem v klientovi. Pak již léčebný proces pokračuje sám.

  1. Klient má sám schopnost pochopit ty stránky vlastní osoby a vlastního života, které způsobují její neuspokojení, strach nebo trápení. Má také schopnost a tendenci přetvářet sama sebe i své vztahy k životu ve smyslu sebeuskutečňování a zrání tak, aby u něho rostlo vnitřní uspokojení.

  2. Tyto schopnosti se uplatní, zajistí-li terapeut psychologickou atmosféru, kterou charakterizuje: a) citilivá snaha chápat myšlenky, city a projevy klienta tak, jak existují pro něho, bez tendence je diagostikovat nebo měnit. b) snaha terapeuta vyjadřovat slovně to, co z výroků a chování klienta pochopil.

  3. V této akceptující, neohrožující a chápající atmosféře se klient sám přetváří jak ve vědomých, tak hlubších oblastech své osobnosti tak, že se vyrovnává se svými životními situacemi konstruktivnějším a přizpůsobivějším způsobem. Sám si začně lépe rozumět a více se akceptovat. Stává se přizpůsobivějším, tvořivějším a zralejším.

    V Rogersově terapii jsou použity tyto metody:

    Empatie – vcítění : terapeut pociťuje a chápe to, co klient sděluje, stejně, jak to cítí a chápe klient.

    Bezpodmínečné přijímání- akceptování klienta:

    terapeut vřele a kladně akceptuje klienta a váží si ho nehledě na to, zda chování, které klient projevuje lze považovat za hodnotné, nebo za politováníhodné. Rogers mluví o úctě a pozitivním přijetí bez kladení podmínek. Nesobecká vřelost.

    Kongruence- opravdovost:

    je to soulad mezi terapeutovým chováním a prožíváním. Terapeut reaguje jako skutečná osoba, chová se podle toho, jaký skutečně je, nepoužívá přetrvářky, jeho chování v terapii není maskou, nemusí skrývat své pravé reakce nebo se jich bát. 


Zdroj: Stanislav Kratochvíl, Základy psychoterapie, Portál 2006, str. 55


Rogersovská psychoterapie

Carl Rogers, americký psycholog, nazýval svůj přístup ke klientům původně "nedirektivní psychoterapie". Své první práce vydal v padesátých letech 20. století. Někdy bývá řazen do širokého proudu humanistické psychologie, někdy je z něj vydělován jako postava přinášející osobitá řešení základních psychoterapeutických otázek. Rogersova teorie je jednoduchá. Člověk je ve své přirozenosti schopný pozitivního růstu. Hlavní hnací silou každého člověka je potřeba být pozitivně přijímán druhými. Samozřejmě, nejdříve potřebujeme být pozitivně přijímáni rodiči, nikdo z nás však jimi není přijímán ideálně. A nikdo z nás svou potřebu akceptování neodloží před branou dospělosti. Tato potřeba zůstává nejsilnější specificky lidskou potřebou až do smrti. Podle toho, jak jsme hodnoceni druhými, hodnotíme i sami sebe. Nevhodně sociální učení však některým lidem zablokovalo cestu k vytvoření zdravého sebehodnocení. Neurotické vnitřní konflikty, jeden z častých následků nevhodného sociálního učení, mají záporný vliv na klientův sebeobraz, neurotický klient si připadá méněcenný, zavrženíhodný.

Terapeutovým úkolem proto je vytvořit v rámci psychoterapie takovou atmosféru, která klientovi umožní překonat následky dřívějšího nepříznivého učení a pozvednout jeho sebehodnocení. Terapeut nemá klienta direktivně vést určitým směrem, terapii má více vést klient než terapeut. Pokud jde o terapeuta, postačí, když dokáže dostatečně vřele zrcadlit vše, s čím se mu klient svěřuje. Terapeut má s klientem soucítit, pokud to klienta nepoškodí, má být i autentický, tzn. že může vyjadřovat svoje vlastní názory a pocity. V takové atmosféře se uvolní klientova schopnost řešit vnitřní konflikty a klient je později schopen pokračovat v uzdravování i bez terapeuta.

Během terapie sedí klient s terapeutem proti sobě, nemají mezi sebou žádný nábytek. Obvyklá délka trvání rogersovské terapie v USA se pohybuje mezi 6-12 měsíci s častostí jedno sezení týdně. Rogersovská terapie se někdy provádí i ve skupinách, v nichž má terapeut aktivnější úlohu než při běžné dynamicky orientované psychoterapii, ve skupině je totiž nesnadnější udržet atmosféru bezpodmínečného přijímání než v kontaktu dvou lidí.

Rogersovskou terapii se dá doporučit tomu, kdo byl poškozen příliš striktní, necitlivou výchovou. Nebude příliš platná těm klientům, kteří byli vychováváni příliš benevolentně, případně byli jak děti hrubě zanedbáváni. Výhodou rogersovského přístupu je univerzálnost, není žádná psychická porucha, která by jeho uplatnění vylučovala. Také riziko poškození klienta terapeutem je při rogersovské terapii minimální.

Klient se může cítit zpočátku zmaten tím, že mu terapeut stále přitakává a povzbuzuje ho k volnému sebevyjádření, sám však o sobě neříká skoro nic. Zkušený rogersovský terapeut se v pozdějších fázích terapie - která i u nás obvykle trvá několik desítek hodin - odvažuje vstoupit do terapeutického procesu sám za sebe, mluvit o svých vlastních zkušenostech. Tento přechod od formálního zrcadlení k setkání dvou autentických osob vnímají klienti pozitivně, terapeutický proces je jím urychlován.

Klient léčený rogersovskou psychoterapií by se měl osvobodit od vnitřních zábran, měl by si začít sám sebe více vážit, měl by být posílen ve snaze řešit vlastní problémy vlastními silami.

Příklad rogersovské psychoterapie

Klientka: My tady žijeme teprve rok, já tady zatím nikoho neznám, všechny přátele mám na Slovensku. Nejdřív jsme nemohli dostat děti do škol, teď vám je už nevezmou automaticky, jako to bylo dřív. Všechny školy mají plno. To mě stálo dva měsíce běhání.
Terapeut: Připadáte si tu cizí. A změny, které se staly s celou společností, nejsou pro vás jenom pozitivní.

K: To víte, že jsem si dělení Československa nevymyslela. Teď jsme najednou s mými příbuznými cizinci a já tady sedím v bytě na sídlišti, nevím, kde je co, trefím jen na metro a do krámu.
T: Cítíte se tady ztracená, neznáte tohle město.

K: A teď se stal ještě ten malér v práci. Sotva jsem nastoupila, už se ruší oddělení. Měla bych si hledat jiné místo, jenže když si představím, že bych se měla jít někam představovat, dělá se mi zle. Já už nejsem nejmladší, myslím, že mě nikde chtít nebudou, teď chtějí jen mladé holky.
T: Ráda byste měla dobré místo. Nerada měníte zaměstnání, že? A připadá vám, že jste v nevýhodě proti mladším ženám. Proč si to myslíte?

K: Už nejsem tak pohotová, věci mi trvají delší dobu. Zato můžu říct že jsem pečlivá. Mě docela baví práce s čísly. Na mě si nikdo nikdy v práci nemohl stěžovat.
T: Takže si připadáte sice pomalejší, ale precizní. Vlastně máte dobrý pocit z toho, jak jste schopna svoji práci zastávat.

 

Zdroj: Help24.cz

google-site-verification: google3222c5f692f37f09.html

 

Kontakt

PhDr. Jiří Stuna
Vítězslava Nováka 15, 539 73 Skuteč
Jiří Stuna +420737310123, Jana Přibylová +420776225433
88772004