Jiří Stuna - ZnamyLekar.cz 

Registr koučů: http://www.koucove.cz/sf/coach/detail/id/366

PhDr., Mgr. Jiří Stuna se narodil v květnu 1976 v Pardubicích. Je ženatý,  s manželkou mají dva syny. Je čestným členem a terapeutem Unie Bezpečnostních Složek MV. Členem České asociace psychického zdraví.

    Vystudoval střední školu veřejnoprávní a vyšší odbornou školu prevence kriminality Trivis Praha, kterou zakončil maturitní zkouškou s vyznamenáním. Licenciátské vzdělání získal na Polsko-České vysoké škole obchodu a sportu Collegium Glacense v Nowé Rudě, v oboru Řízení územně samosprávných celků. Svoji licenciátskou práci napsal na téma: Využití psychologie při řízení policie.

     Magisterské vzdělání získal na Vysoké škole Edukacja Wroclaw v oboru management. Zaměřuje se na využití psychoterapie u příslušníků ozbrojených složek, postižených posttraumatickou stresovou poruchou a syndromem vyhoření. Diplomovou práci napsal na téma: Duševní zdraví a krizová intervence u policistů.

     Aplikaci psychologie a psychoterapie  se věnoval i při studiu sociální práce, titul doktora filosofie získal po rigorózním řízení na Fakultě sociální práce VŠ Danubius, rigorózní práci zasvětil výzkumu stresu u policistů - jako důvodu profesního selhávání policistů.       

         V letech 2011-2014 absolvoval dlouhodobý, psychoterapeutický výcvik dle C.Rogerse v PCA institutu Praha, v rozsahu 720 hodin. 

Své klienty i sebe chrání supervizí vedenou PCA institutem Praha a nově i PhDr. et. Mgr. Leonou Dolejšovou.


  Celoživotní vzdělávání:

- Hospicová péče, E-univerzita 

- Focusing , Občanská poradna Praha

- diplom z psychologie, (learning Alison) Irsko

-osvědčení - Krizová intervence, Občanské poradenské středisko Hradec Králové o.p.s

- akreditované osvědčení- Krizové řízení a psychologické přístupy k řešení krizových situacíRegionpartner

- Psychiatrická problematika v přednemocniční neodkladné péči, E-univerzita

- Akutní intoxikace v přednemocniční péči, E-univerzita

- Vzdělávání poskytovatelů sociálních služeb v oblasti prevence kriminality a sociálního začleňování mládeže v ČR, Centrum pro veřejnou politiku

- Certifikáty,VigNet a.s., Evropský sociální fond,:

  Rozhodovací a organizační techniky, Styly vedení a motivace podřízených, Efektivní vedení porad, Projektový management, Krizový management, Řízení týmu, Koučink. 

 

Konference:

21.11.2014 Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy (Psychosociální intervenční tým) - "Oběti podle zákona".

 

         Kromě studia C.Rogerse, studuje Profesora PhDr. Stanislava Kratochvíla, PhD., Karen Horneyovou M.D., Psychoterapie (Fakulta sociálních studií MU Brno). Koučink- David Wood, John Whitmore, Timothy Gallwey, Jiří Suchý, Pavel Náhlovský,...

     Napsal recenzi ke knize Romská otázka -psychologické důvody sociálního vyloučení Romů, JUDr. Kláry A. Samkové, PhD.

    Jiří Stuna relaxuje nejraději v přírodě, věnuje se včelaření, karavaningu, focusingu, je motorkářem a aktivistou za legalizaci konopí pro lékařské a vědecké využití.

Moji životní filosofii popisuji i na tomto videu:

 



Kdo tedy jsem? 

Vystudoval jsem management na licenciátské i magisterské úrovni. U obou diplomových prací jsem se zaměřil na personální management. Snažil jsem se aplikovat psychoterapii, resp. péči o duševní zdraví zaměstnanců do podnikové kultury. Specializoval jsem se na příslušníky ozbrojených složek, neboť mám v této oblasti 15 letou praxi. Nejsem tedy ani lékař ani psycholog, byť jsem psychologii aplikoval do personálního managementu.

 

Absolvoval jsem výcvik a vlastním osvědčení v krizové intervenci, jsem tedy poradcem v krizi.

 

Jsem však také absolventem dlouhodobého psychoterapeutického výcviku dle Carla Rogerse.

 

  1. Činnost mého působení je zaměřena na člověka nikoli na diagnózu.

  2. Jedná se o střednědobou až dlouhodobou práci s klientem.

  3. Klientovi neradím ani neposkytuji návody, snažím se vytvořit psychoterapeutický vztah, klientovi empaticky naslouchám, bezpodmínečně přijímám a provázím na jeho cestě za poznáním, expertem je on,

  4. Nemám potřebu klienta diagnostikovat, on si určuje svoji zakázku, on určuje svůj problém. Na druhou stranu mu mohu pomoci jeho problém nadefinovat, nedokáže-li ho pojmenovat sám.

  5. Mohu se snažit zaměřit na klienty, kteří řeší aktuální partnerský , pracovní či jiný problém. Neodmítnu klienta, který je zároveň psychiatrickým pacientem a je ochoten svůj „problém“ řešit a financovat nad rámec pojišťovnou hrazené medicíny

 

     Od roku 1989 nebyl politický a mám ten pocit, že ani odborný konsensus záležitost psychoterapie mimo oblast zdravotnictví řešit vhodnou a jasnou legislativou. Komu toto legislativní vákuum vlastně vyhovuje? Chrání jen jednu profesní skupinu a dává jí tak na psychoterapii monopol? Není na čase umožnit psychoterapii odpoutat se od okov zdravotnictví a rozvíjet se i v dalších vědních oborech ku prospěchu lidstva?

    A co klient? Má právo si vybrat terapeuta a terapeutický směr a být přitom chráněn před různými šarlatány a pochybnými léčiteli? Má možnost terapeut mimo oblast zdravotnictví se nadále profesně rozvíjet, mít oporu psychoterapeutické obce a držet se mantinelů profesní etiky?

Je nutné lpět na pojmu psychoterapeut? Praxe ukazuje, že většina lidí se dosti obtížně orientuje v již tak početném názvosloví různých odborníků na lidskou duši. Není na čase již nastavit občanům nějaký standart s garancí odbornosti? Vždyť i níže uvedený výčet rozdílů ukazuje, že nazvat všechny absolventy psychoterapeutického výcviku mimo oblast zdravotnictví poradci je odborně a fakticky nesprávné.

 Chtěl bych své klienty upozornit na to, že nejsem psycholog, byť mne tak některé servery označují. Mám jistý stupeň vysokoškolského vzdělání v oblasti psychologie, ale jsem spíše manažer, kouč a sociální pracovník s psychoterapeutickým výcvikem! Nemohu však diagnostikovat ani pracovat na pojišťovnu.

PhDr. Jiří Stuna

  

 

 PORADNA ČÁSLAV, ul. Těsnohlídkova 

Mgr. Jana Přibylová, psycholožka a psychoterapeutka

 

Vzdělání, kvalifikace

  • dosud - Výcvik v psychoterapii a poradenství, PCA institut Praha

  • dosud - doktorské studium klinické psychologie, Psychologický ústav FF MU Brno

  • 2003 - bakalářské studium charitní a sociální práce, CMTF UP Olomouc

  • 2002 - magisterské studium jednooborové psychologie, Psychologický ústav FF MU Brno

Přehled zaměstnání

  • 2011 - dosud - akademický pracovník ÚPPE PdF UHK (aktuálně externí spolupráce)

  • 2012 – dosud – školní psycholožka, ZŠ a MŠ Čáslav

  • 2010 - 2012 - školní psycholožka, ZŠ Jana Palacha Kutná Hora

  • 2007 - dosud – psycholožka (bilanční diagnostika, psychoterapie) Charita Kutná Hora (externí spolupráce)

  • 2002 - 2003 - psycholožka, Dětský diagnostický ústav a Středisko výchovné péče, Pardubice

  • 2001- 2002 - Outdoor Management Training s.r.o., příprava a realizace výcvikových programů

 


Psychoterapeut, psychiatr nebo poradce?

 

Zjistil jsem, že některý klient jen těžko chápe rozdíl mezi psychologem, psychoterapeutem a poradcem. Má v tom však jasno odborná veřejnost?

Takže velmi stručně:

 

Psychiatr – je lékař, absolvent 6 letého VŠ studia medicíny s atestací v psychiatrii, léčí převážně léky (psychofarmaky). Někteří psychiatři, kteří absolvovali akreditovaný, dlouhodobý psychoterapeutický výcvik, jsou zároveň psychoterapeuty. Mohou pracovat tzv. na pojišťovnu, tedy pro klienty / pacienty zdarma. Nevýhodou je , že mají obvykle příliš mnoho pacientů a až na výjimky nemají mnoho času s nimi pracovat terapeuticky. V praxi se jejich léčba mnohdy omezuje na pouhé zmapování aktuálního stavu pacienta, příp. doplňující vyšetření a předepsání léků.

 

Psycholog – je absolvent 5 letého vysokoškolského studia jednooborové psychologie, většinou na filosofické fakultě. Psycholog není oprávněn předepisovat léky. Není oprávněn pracovat tzv. na pojišťovnu nesplňuje-li další podmínky, viz. klinický psycholog.

 

Klinický psycholog – je absolvent 5 letého studia psychologie, který má funkční specializaci ve zdravotnictví, to je obvykle podmíněno praxí a další odbornou zkouškou. Klinický psycholog může pracovat ve zdravotnictví a úkony účtovat zdravotní pojišťovně.

 

Psychoterapeut – názory na pojem psychoterapeut se liší i mezi odbornou veřejností. V každém případě se jedná o člověka s vysokoškolským vzděláním a dlouhodobým psychoterapeutickým (obvykle 5 letým) akreditovaným výcvikem.

 

   Část odborné veřejnosti tvrdí, že psychoterapeutem může být pouze lékař nebo klinický psycholog s psychoterapeutickým výcvikem. Zastánci tohoto modelu tvrdí, že psychoterapie je součástí léčebného procesu a tudíž spadá do oblasti zdravotnictví.

Druhá část odborné veřejnosti se shoduje s názorem Celoevropské organizace psychoterapeutů (European Association for Psychotherapy), že psychoterapie je samostatná, multioborová vední disciplína. Má svoje uplatnění i mimo oblast zdravotnictví např. v pedagogice, sociální oblasti, teologii, vězeňství, managementu apod. Vědečnost psychoterapie dokazuje její systematičnost, promyšlenost, kázeň a etika. (Vybíral, Roubal, Současná psychoterapie, str.30).

Tato část odborné veřejnosti se přiklání k názoru, že psychoterapeutem je každý, kdo absolvoval komplexní, akreditovaný psychoterapeutický výcvik má dostatečnou praxi a klienta i sebe chrání supervizí.

  Není tedy pochyb, že poskytovat psychoterapeutické služby ve zdravotnictví může pouze zdravotnicky vzdělaný terapeut (lékař, psychiatrická sestra) nebo klinický psycholog. Ale jak je to mimo oblast zdravotnictví? Může se soukromý terapeut, pracující na živnostenský list, nebo v neziskovce nazývat psychoterapeutem? Nebo je to poradce?

 

Odpovědět nám může následující výklad pojmů.

 

Co je psychoterapie ?

 

Profesor Kratochvíl psychoterapii definuje jako léčebnou činnost, léčebné působení, specializovanou metodu léčení, záměrné ovlivňování, proces sociální interakce. Specifický rozdíl, odlišující tuto činnost od jiných činností , lze hledat v několika směrech:

 a) čím působí, b) na co působí, c) čeho má dosáhnout, d) co se při ní děje, e) kdo působí.

 

Psychoterapie je léčebné působení psychologickými prostředky. Např. rozhovorem, neverbálním chováním, podněcováním emocí, vytvořením terapeutického vztahu, sugescí, učením, vztahy a interakcí ve skupině a další. ( Prof. Stanislav Kratochvíl, Základy psychoterapie, 2006, str. 13).

 

Profesor Vybíral odlišuje poradenství od psychoterapie dle následujících kritérií:

 

  • poradenství bývá krátké, jednorázové či předem časově vymezené,

  • zaměřuje se na (vy)řešení dané situace nebo životní události, zatím co většina psychoterapií zachází „hlouběji“,

  • výcvik v psychoterapii bývá delší a extenzivnější,

 

Poradenství - je zaměřené na problém

 

  • poskytuje informace, rady a návody

  • je speciálně zaměřené ( např. na manželskou problematiku)

  • poradce je vnímán jako expert

 

 

Psychoterapie – je zaměřená na člověka

 

  • pomáhá lidem objevit, proč myslí, cítí se a jednají tak, že jsou s tím nespokojeni.

 

Psychoterapie je dnes otevřena různým teoriím, postupům a jejich kombinacím.

Psychoterapeut je detektiv.

(Vybíral, Roubal, Současná psychoterapie, 2010, str.68)

 


Recenze knihy Rómská otázka - sociální důvody vyloučení rómů

 

Od chvíle kdy se mi dostala do ruky kniha Romská otázka od mé FB přítelkyně paní doktorky Kláry Samkové, nemám v hlavě nic jiného něž-li „Cikány“! Knihu jsem dočetl  a můj mozek se ještě od Rómů nedokázal odpoutat. Zapůsobila na mne tak silně, že jsem se dnes s rómskou problematikou v hlavě probudil a šel psát tyto řádky. Při čtení této knihy jsem si uvědomil, jak mnoho mám s tímto etnikem ve svém self společného. Snad jsem si i chvílemi připadal víc cikánem než-li gadžem.Je to touha po svobodě? Tato úvaha bude více emotivní nežli nějak racionálně či intelektuálně založena, inu bude MOJE.

            Nevím co mě na Rómech tak fascinuje, že jsem se již v prvním semestru bakalářského studia rozhodl o nich napsat seminární práci? Ve své dlouholeté práci strážníka mám s tímto etnikem bohaté převážně negativní zkušenosti, a přesto jsem měl pocit, že je nemohu zavrhnout jako celek. Opakovaně jsem na těchto stránkách psal, že nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Mohu přeci odsuzovat jednotlivce za konkrétní skutek, neměl bych ho omlouvat, ale při své přísnosti v úsudku si být pouze vědom své vlastní nedokonalosti.

            Deprivovaní jedinci mají tendence deprivovat další jedince a vytvářet si tak svoji armádu deprivantů (viz kniha Františka Koukolíka Vzpoura deprivantů). Dlouhodobé řešení pouhých následků a nikoli příčin problémů nás zavedlo až na pokraj války, války deprivantů majoritní společnosti proti deprivantům - Rómům. Jakoby to „nás“ i „je“více stmelovalo. Ale jejich úzkosti nejsou jiné, nežli jsou ty naše!  Co když je příčina našich úzkostí stejná jako příčina jejich? A ona je! Cožpak všichni netoužíme být milováni a přijímáni takoví jací jsme? Může nám tato válka přinést něco pozitivního? Může problém vyřešit?  Jak hodně jsou naše represivní-mocenské zbraně na Rómy účinné? Kriminál pro ně není trestem, v kriminále je černý/hnědý/žlutý mukl stejným muklem jako bílý (jsem si vědom nepřesnosti výrazu MUKL- muž určený k likvidaci a použil jsem ho záměrně) cožpak nejsou právě v kriminále konečně rovnocenní?  Je pro ně ztráta svobody ve vězení jiná, nežli ztráta svobody venku? Anebo budeme problém řešit s ještě větší silou a razancí a budeme se zároveň vyvražďovat?

            Musím souhlasit s paní Klárou, že právě dlouhodobé řešení rómské otázky pouze jako sociálního problému je řešením drahým a neefektivním, je pouhým řešením následku.  Cožpak není právě ono drahé sociální řešení příčinou většiny tenzí u majoritní společnosti?

            Jako student - frekventant Rogersovského přístupu psychoterapie se nemohu ubránit dojmu, že právě tento způsob terapie by mohl pomoci náš společný problém řešit. Protože to není „jejich“ a „náš“ problém, je to jenom NÁŠ společný problém! Chronické úzkosti vyvolané dlouhodobou absencí přijetí přeci nemůžeme řešit jinak nežli bezpodmínečným přijetím. Čím jsou Rómové skutečně velmi silně vybaveni, je jejich emoční inteligence. Cožpak tedy může být neúčinné si vzájemně empaticky naslouchat? A abych neopomněl ani poslední „nástroje“ terapie zaměřené na ČLOVĚKA opravdovost a kongruenci. Nesmíme to hrát, musíme takovými být. Jestli mají Rómové na něco sonar, tak je to jejich schopnost odkrýt přetvářku a faleš. Cožpak můžeme osobnost Rómů poznat jinak než-li z jejich vnitřního vztahového rámce, z jejich úhlu pohledu?

            Copak sám Carl Rogers svým přístupem neuvolňoval rasové, náboženské a sociální napětí?

Určitě to stojí za zkoušku jen nevím jak udělat skupinovou terapii pro cca 10 000 000 LIDÍ.

 

             Na závěr si dovolím citát z knihy Rogersovská psychoterapie pro 21. století od NAŠÍ milé kolegyně doktorky Daniely Šiffelové.

 

 

                        Zdržím-li se zasahování do záležitosti druhých, starají se sami o sebe.

 

                                         Zdržím-li se poroučení druhým, jednají sami za sebe.

 

                                            Zdržím-li se kázání druhým, zdokonalí se sami.

 

                                      Zdržím-li se zneužívání druhých, stanou se sami sebou.

 

                                                                                             

 

V Chrudimi, dne 21. 1. 2012                                                                    Lic. Jiří Stuna

 

 


 http://stuna.blog.idnes.cz/



 

google3222c5f692f37f09.html

Kontakt

PhDr. Jiří Stuna
Vítězslava Nováka 15, 539 73 Skuteč
Jiří Stuna +420737310123, Jana Přibylová +420776225433
88772004